Vlnění-
proces přenosu kmitání daným
látkovým prostředím (šíření rozruchu). Kmitání jedné částice prostředí se
vzájemnou vazbou přenáší na další částici. Současně se tak na tuto částici
přenáší energie kmitavého pohybu. Je-li přenos energie jednosměrný, jedná se o
vlnění postupné. Kromě vlnění postupného existuje stojaté vlnění. Vlnění
postupné i stojaté může být příčné nebo podélné. Netlumené vlnění je
charakterizováno konstantní energií, při tlumeném vlnění se energie postupně
zmenšuje (mění se na jiné druhy).
Uzel-
knot, jednotka rychlosti tradičně
používaná v anglosaských zemích zejména v meteorologii a mořeplavbě, původně
definovaná jako jedna námořní míle za hodinu, 1 uzel (kt) = 0,514 77 m•s–1 = 1,853 2 km•h–1; b) uzel vlnění, bod v soustavě
částic vykonávajících stojaté vlnění, který je v klidu. Vzdálenost mezi dvěma
sousedními uzly vlnění je rovna polovině vlnové délky stojatého vlnění.
Amplituda-
, rozkmit, rozkyv – maximální
hodnota periodicky proměnné fyzikální veličiny, např. amplituda výchylky je
maximální výchylka bodu z rovnovážné polohy.
Interference-
jev podmíněný skládáním několika koherentních vlnění stejného druhu (mechanického, akustického, elektromagnetického) ve vlnění výsledné. Interference se projevuje tím, že intenzita výsledného vlnění může být větší, ale i menší než součet intenzit skládajících se vlnění. Interference světla se užívá např. pro měření tlouštěk tenkých vrstev, pro měření kvality optických ploch a v holografii.